2015 | Kurz paličkování v Schönsee

 

    Kurz paličkování v Schönsee

    aV srpnu 2015 jsem se spolu se svou sestrou Irenou Ring zúčastnila týdenního kurzu (nejen) pro učitele paličkování v německém Schönsee, který vedla nizozemská lektorka José van Pamelen-Hagenaars, zkušená lektorka a autorka řady publikací o krajkách, paličkování a dalších technikách. Byl to pro mě vlastně vůbec první takový kurz - širokou nabídku vzdělávacích akcí Německého svazu krajkářek sice studuji každý rok, ale dosud jsem váhala. Především jsem nechtěla cestovat někam daleko, přes celé Německo, ale v Schönsee jsem už byla u příležitosti kongresu (další podrobnosti zde), věděla jsem tedy přesně, kde to je a jak to na místě vypadá. Osobnost vyučujícího a tematická náplň kurzu pro mě nehrála až tak velkou roli - zajímalo mě spíše, jak je takový kurz zorganizovaný, kolik a jakých lidí se na něm může sejít, jak moc jsou ti účastníci pokročilí a samostatní, jak k nim přistupuje vyučující, jaké materiály jim dá k dispozici atd. Byla jsem velmi mile překvapena ve všech uvedených aspektech - ve skupině s dalšími asi 10 německými krajkářkami (vesměs staršími než já) jsem se cítila velmi dobře, přístup, ochotu, hluboké znalosti a zkušenosti José upřímně obdivuji a jsem opravdu nadšená, že jsem ten týden mohla v této skupině strávit, protože mě to velmi obohatilo.

    Jednotlivé účastnice kurzu paličkovaly různé typy krajek - zaznamenala jsem nejméně 4 nebo 5 různých technik (a různé stupně obtížnosti). Já jsem se celý týden krůček po krůčku učila paličkovat flanderské krajky - přesně tak, jak se paličkovaly dříve. Touto technikou jsem dosud nikdy nepracovala, neměla jsem připravené ty správné nitě (nakonec jsem použila úplně obyčejné strojové šicí), navíc jsem neuměla rozšifrovat barevné kódování technických výkresů (na které odkazuji v závěru svého článku Podvinky). I v této oblasti jsem se hodně naučila - a musím konstatovat, že při paličkování těchto velmi hustých a velmi složitých vzorů ty technické výkresy svůj význam určitě mají, zejména chce-li člověk pracovat samostatně (nebo nemá neustále po ruce někoho, kdo by mu poradil).

    Výsledkem mé týdenní práce tedy je pár „cucků“ krajek, což na první pohled na nějakou přehnanou píli nevypadá, ovšem čas ubíhal tak rychle, že jsem to ani nestačila sledovat, krajky jsou to celkem husté, mnohopárové, a některé ty prvky jsem skutečně dělala třeba i třikrát, než se podařily tak, jak měly. Samozřejmě je to pouhá ochutnávka, těch různých půdic a výplní by byly ještě spousty. Vlastně nepředpokládám, že bych se někdy tomuto typu krajek chtěla více věnovat a třeba je navrhovat, rozhodně ale pro mě ta zkušenost byla hodně zajímavá.

    Níže uvádím fotografie mých „výtvorů“, jestli se to tak vůbec dá nazvat. Z pohledu do naší učebny je patrné, kolik věcí taková běžná německá krajkářka vozí s sebou, a také, že pokušení číhá na každém rohu - tím myslím nádherné hedvábné nitě v nepřeberném množství odstínů, které jsme si mohly zakoupit přímo od José. Ještě bych měla dodat, že já a moje sestra jsme byly jediné, kdo si přivezl klasickou podušku ve formě válce, všechny ostatní dámy pracovaly na plochých deskách (a nemohly pochopit, jak můžeme paličkovat na podušce).

     

    cert

    Výuka začínala v 8:30 a končila v 17:30, po celý týden bylo skoro až nesnesitelné vedro, přesto jsme po večerech chodily na procházky - Schönsee je moc pěkné městečko, v jehož centru se nachází jezero. Zde jsme také nafotily krajky upaličkované z odolného silného materiálu (výsledek práce jiného z mnoha zde pořádaných kurzů), které zdobí několik stromů na břehu jezera.

     

    Za zhlédnutí určitě stálo také muzeum krajek v bývalé krajkářské škole v nedalekém Tiefenbachu - zde jsme překvapivě našly také vzory, které jsou nám důvěrně známé z doby, kdy jsme se samy učily paličkovat (všelijaké dečky a kapesníčky s cípky), ale také ukázky prací návrhářek, které působily v tomto regionu.


Komentáře nejsou povoleny.